Modelování (vědecké)

Modelování — metoda poznávání okolního světa, kterou lze zařadit mezi obecně vědecké metody uplatňované jak na empirické, tak na teoretické úrovni poznání. Při sestavování a zkoumání modelu lze využít prakticky všechny ostatní metody poznání.

Modelem (z lat. modulus — míra, vzor, norma) se rozumí takový materiální nebo myšlenkově představovaný objekt, který v průběhu poznávání (zkoumání) nahrazuje objekt-originál a zachovává přitom některé pro dané zkoumání důležité typické rysy. Proces sestavování a používání modelu se nazývá modelování.

V systémové analýze je modelování považováno za základní metodu vědeckého poznání spojenou se zdokonalováním způsobů získávání a zaznamenávání informací o zkoumaných objektech, jakož i se získáváním nových poznatků na základě modelových experimentů. Dnes je většina modelů vyvíjena s využitím počítačové techniky a počítačových technologií; takové modely mohou být vytvářeny pomocí programů nebo mohou samy vystupovat jako program.

Při sestavování modelu vychází výzkumník vždy ze stanovených cílů a přihlíží pouze k faktorům, které jsou pro jejich dosažení nejpodstatnější. Proto žádný model není totožný s objektem-originálem a je tedy neúplný, protože při jeho sestavování výzkumník zohlednil pouze faktory, které považoval za nejdůležitější.

Nejdůležitějším a nejrozšířenějším účelem modelů je jejich využití při studiu a předpovídání chování složitých procesů a jevů. Je třeba mít na paměti, že některé objekty a jevy vůbec nelze studovat přímým způsobem. Jiným, neméně důležitým, účelem modelů je to, že s jejich pomocí jsou odhalovány nejpodstatnější faktory formující určité vlastnosti objektu, protože samotný model odráží pouze některé základní charakteristiky výchozího objektu, jejichž zohlednění je nezbytné při zkoumání toho či onoho procesu nebo jevu. Model umožňuje naučit se správně řídit objekt zkoušením různých variant řízení. Využít k tomu reálný objekt bývá často riskantní nebo prostě nemožné. Pokud se vlastnosti objektu v průběhu času mění, nabývá zvláštního významu úloha předpovídání stavů takového objektu pod vlivem různých faktorů.

Cíl modelování určuje, které stránky originálu mají být v modelu zachyceny. Různým cílům odpovídají různé modely téhož objektu.

Modely lze sestavovat prostředky myšlení (abstraktní modely) nebo prostředky materiálního světa (reálné modely). Zvláštní místo mezi abstraktními modely zaujímají jazykové modely. Nejednoznačnost a neurčitost přirozeného jazyka, v mnoha případech velmi užitečná, může v některých druzích praxe překážet. Proto vznikají přesnější (odborné) jazyky, celá hierarchie jazyků stále přesnějších, završená ideálně formalizovaným jazykem matematiky.

Литература

• Глинский Б. А. Моделирование как метод научного исследования. М., 1965;
• Кодрянц И. Г. Философские вопросы математического моделирования. Кишинев, 1978;
• Мамедов Н. М. Моделирование и синтез знаний. Баку, 1978;
• Уемов А. И. Логические основы метода моделирования. М., 1971