Funkce

Funkce

Funkce v systémové analýze je cílevědomá činnost nebo role prvku, podsystému či celého systému, směřující k dosažení určitého cíle za daných podmínek. Pojem funkce vyjadřuje aktivní stránku chování systému a patří k ústředním pojmům při analýze struktury, stanovování cílů a modelování.

Obecná charakteristika

Funkce odráží určení a výsledek činnosti prvků systému, podmíněné jeho cílem, strukturou a kontextem fungování. Spojuje **strukturální prvky** a **dynamické procesy**, čímž zajišťuje realizaci celistvých vlastností systému.

Funkce je:

• realizace nebo projev cílové orientace systému;
• prostředek, jehož pomocí je dosahováno výsledku;
• zobrazení vztahu mezi prvkem a jeho příspěvkem k chování systému;
• aktivní kategorie popisující práci, činnost, výsledek nebo efekt.

Funkce a cíl

Funkce úzce souvisí s pojmem cíle: představuje činnost nebo proces, **sloužící dosažení cíle**. Více funkcí může být podřízeno jednomu cíli a jedna funkce se může podílet na dosahování několika cílů.

Zásadní rozdíly:

• Cíl — **orientační bod**, odrážející žádoucí stav.
• Funkce — **mechanismus dosažení** tohoto stavu prostřednictvím činností systému.

Druhy funkcí

Funkce systémů se klasifikují podle různých hledisek:

Podle úrovně fungování

• Hlavní funkce — určují základní poslání systému.
• Dílčí funkce — konkretizují nebo realizují hlavní funkce.
• Obslužné funkce — podporují plnění základních funkcí.

Podle funkční role

• Cílové — směřují k dosažení vnějšího cíle (výsledku).
• Pomocné — zajišťují podmínky pro realizaci cílových funkcí.
• Regulační — odpovídají za kontrolu, adaptaci a korekci.

Podle stability a dynamiky

• Stálé — realizují se po celém životním cyklu.
• Situační — aktivují se při změnách vnějších podmínek.

Podle míry formalizace

• Formalizované funkce — jsou přesně vymezeny a popsány (například matematicky).
• Neformalizované funkce — mají hodnotící nebo kvalitativní charakter.

Funkce ve struktuře systému

V systémovém přístupu jsou funkce neoddělitelně spjaty se strukturou:

• Struktura určuje, které prvky jsou schopny plnit tu či onu funkci;
• Funkce stanovují určení prvků v rámci strukturálních vazeb;
• Ve složitých systémech se uplatňuje princip souladu „cíl ↔ funkce ↔ struktura".

Funkce a činnost

Systémová analýza se často opírá o koncepci činnosti jako souhrnu funkčních aktů. Přitom je funkce chápána jako prvek procesu:

• v modelech chování;
• v algoritmech;
• v simulačních nebo funkčních modelech;
• ve funkčně-nákladové analýze a funkčně-strukturálních schématech.

Modelování funkcí

Funkce jsou v modelech reprezentovány jako:

• přechody mezi stavy;
• procesy (v systémové dynamice);
• akce (ve funkčně-logických schématech);
• toky transformací;
• uzly funkčních diagramů.

Vztah k dalším pojmům

Funkce úzce souvisí s:

• Cíli — jako prostředek jejich dosažení;
• Prvky — jako nositeli funkcí;
• Strukturou systému — jako formou organizace nositelů funkcí;
• Procesy — jako formou realizace funkcí v čase;
• Modelem systému — jako způsobem formálního zobrazení funkcí a jejich vzájemných vztahů.

Funkce v životním cyklu systému

V různých fázích životního cyklu (projektování, provoz, rozvoj) může systém realizovat různé funkce, přičemž:

• část funkcí je aktivní pouze v určitých etapách;
• je možné přerozdělení funkcí mezi prvky;
• vznikají nové funkce jako reakce na změny prostředí.

Funkční přístup

Funkční přístup v systémové analýze předpokládá:

• zaměření na funkce jako primární ve vztahu ke struktuře;
• projektování struktury systému jako odvozeného od zadaných funkcí;
• využití funkční dekompozice a funkčně-nákladové analýzy při optimalizaci.

Viz také

• Cíl
• Model systému
• Proces
• Životní cyklus systému